Marco, co děláš, když zrovna nepracuješ?
Nejvíce času samozřejmě trávím ve své dílně. Ale není to samozřejmě jen o ní. Víš, na hodinářství je úžasné, jak je tento obor rozsáhlý. Takže, když zrovna nevymýšlím hodinové strojky, hodiny a vůbec vše, co s tím souvisí, tak mám také rád digitální elektroniku a řídící systémy.
Mimo práci ale miluji hlavně svou fantastickou rodinu. S manželkou Inou máme tři dcery a syna: Marlene (22 let), Josefine (20 let) a Henriette (15 let). Gustav je benjamínek, je mu 12. Užíváme si každou hodinu, kterou spolu strávíme.
Jakou posloucháš hudbu a posloucháš ji při práci?
To je dobrá otázka (smích). Popravdě ani nevím, odkud se bere. Když na něčem intenzivně pracuji, tak nějak přichází samovolně a automaticky. Ale někdy, je to opravdu dílem náhody, třeba když jsem na dovolené nebo jedu na kole. Anebo, když si zdřímnu a najednou – ouha. Spousta nápadu se přirozeně také zrodí při rozhovorech s mými zákazníky, sběrateli a nadšenci do hodinek.
Odkud čerpáš inspiraci?
No, pokud mám být upřímný, tak jí mám v dílně pořádnou hromadu. Například když dodělávám díly, tak jedu v takovém módu, že moje prsty už pracují úplně samy. Usilovně se soustředím, a to pak poslouchám hlasitou hudbu, například německé písničkáře nebo americké country či blues.
A tvá oblíbená kniha nebo film?
Miluji audioknihy a filmy všech žánrů. To je luxus, který si dopřávám, protože pracuji pouze sám a nemám už žádné zaměstnance. Ale možná jsem prostě jen závislý a odevšad potřebuji nasávat informace.
Máš nějaký hodinářský idol (značku), který tě inspiruje?
Takzvanému trhu s luxusními hodinkami vlastně nevěnuji velkou pozornost. Větší značky mě vlastně ani moc nezajímají. Svou práci nevnímám a neberu jako soutěž s ostatními a už vůbec ne jako podnikání. To je také jeden z důvodů, proč jsem prodal Lang & Heyne a pracuji opět sám za sebe.
To je jedna stránka věci. Ale samozřejmě se často setkávám s fantastickými lidmi z hodinářské scény, která je plná skvělých příběhů. Jeden příklad za všechny: Na jednom z prvních hodinářských veletrhů v Basileji jsme si s několika kolegy z AHCI povídali o našich preferencích a dodavatelích různých ocelových materiálů. A Christian Klings (všichni moc dobře ví, že tourbillony tohoto chlapíka jsou prostě skvělé) přišel a svým pragmatickým způsobem řekl, že jako surovinu používá zednické špachtle a z nich následně vyřezává jemné části. No řekni, není to skvělé? Skutečný nezávislý hodinář! (smích) A má pravdu! Je to velmi dobrá ocel.
Ale to jsem ti trochu utekl z otázky… Dalším hodinářem, kterého velmi obdivuji, je Philippe Dufour. Miluji jeho seriózní a přesvědčivé vystupování. Zejména v mých začátcích v AHCI mě Phillippe velmi podporoval a byl ke mně opravdu milý. Jednou řekl, že náš obor potřebuje hodináře s „dravostí”, který bude do hodinek doslova zažraný. V pozdější kariéře, když přede mnou byly mnohdy zdánlivě neřešitelné věci, jsem na jeho slova často myslel.
Sleduješ nějaké začínající hodináře?
Po několik let jsem byl v AHCI velmi aktivní a snažil jsem se nás podivínské hodináře sdružovat. Jsem naprosto přesvědčen o tom, že idealistický a umělecký přístup přináší zákazníkovi a sběrateli hodinek mnohonásobně větší hodnotu, než ekonomická čísla jakékoli velké značky.
Můžeš nějaké hodináře našim čtenářům doporučit?
Netroufnu komukoli někoho doporučovat. Jsem „jen” opravdu vděčný za to, jak se náš obor v posledních letech dostal do podvědomí lidí. Díky tomu se my nezávislí hodináři těšíme velké pozornosti zákazníků a sběratelů. Je také zásluhou a prací mnoha influencerů a novinářů, jako jsi ty. Ale pravdou je, že přibývá skvělých mladých tvůrců s nejrůznějšími přístupy a koncepty. A je úžasné, kolik malých vynálezů vzniká v dnešní době a tím obohacuje hodinkový svět.
Text: Jiří Marek; foto: Marco Lang